District six

Před odletem do Jižní Afriky jsem byl velmi zvědav na to, jak se tato země dokázala vypořádat se systémem rasového utlačování. Zajímalo mě, co z tohoto systému zbylo a jestli budu schopen alespoň něco pochopit. Měl jsem totiž v paměti mé debaty s cizinci o komunistickém systému v mé zemi. “Proč jste tedy ty komunisty volili ?” byla otázka, která mě asi tenkráte nejvíce dostala. Tak trochu jsem se bál, jestli nebudu mít na Jihoafričany stejně komické dotazy. Před cestou jsem přečetl průvodce, brouzdal jsem Internetem a našel výborný článek v National Geographicu. Zdálo se, že je to takové neuchopitelné, až jsem konečně uvěřil tomu, co bylo psáno v průvodci a řeklo mi na místě i dost místních. Celkem srozumitelná odpověď se dá najít v Districtu Six. Proto teď stojím na pláni, sluncem spálená vegetace trčí z hnědavé půdy. Rozhlížím se kolem. Není tady vůbec, ale vůbec nic. Zvláštní pocit. Stojím totiž v místech, kde před čtyřiceti lety tepal mocně život. A dnes, na dohled výškovým budovám v centru Kapského Města, se nachází jen pustá planina.
Systém apartheidu vznikal v Jižní Africe postupně, ale konečnou, celosvětově známou formu mu dala až vláda Národní Strany vzešlá z voleb v roce 1948. Smíšená manželství a mezirasový sex byly zakázány, každý obyvatel byl rasově klasifikován. Zákony určily oblasti, kde jednotlivé “rasy” mohly žít a jakého veřejného majetku mohly používat. Tím vznikly oddělené pláže, autobusy, záchody, školy a dokonce i lavičky v parku. Tvůrci apartheidu se domnívali, že vytvořením těchto separátních území vytvoří dokonale “harmonické” prostředí, kde všichni budou žít “k obrazu svému”. Realita byla pochopitelně jiná. Černochům zaujímajícím v populaci 75% bylo vyčleněno jen 13% území s ne dobrou půdou. Mimo tyto oblasti se mohli pohybovat pouze s povolením. Pokud někdo oblast opustil a povolení neměl, mohl skončit až ve vězení.
Přes veškeré toto šílené sociální inženýrství existovaly přirozené oblasti, komunity, které popíraly snahu o totální segregaci “ras”. Jak už to tak ale u totalitních systémů bývá, vláda se obvykle až do chvíle hraničící se svým zhroucením snaží likvidovat všechny projevy odporu. District Six je toho učebnicovým příkladem. Tato oblast se nacházela na východní části samotného centra Kapského Města. Žili zde převážně barevní, spíše chudí lidé. Čtvrť tepala kosmopolitním způsobem života, což dokládala i směsice kostelů různých denominací a mešit. V roce 1966 se na tuto anomálii zaměřila i vláda a překlasifikovala tuto část města na “bílou čtvrť”. V praxi to znamenalo, že místních šedesát tisíc obyvatel bylo nuceno se vystěhovat do “sídlišť” za hranicí města. Po tomto neočekávaném oznámení se chvíli nic nedělo, takže někteří obyvatelé ještě podlehli falešné iluzi, že přeci není možné vystěhovat rodiny, které zde žili i pět generací. Ti prozíravější se začali poohlížet po nějakém náhradním řešení (pokud si ho mohli finančně dovolit). Od roku 1970 začali lidé dostávat oznámení o vystěhování. Obvykle měli jen pár dní na to, než do jejich ulice dorazily buldozery, které srovnaly domy se zemí. Vládě trvalo patnáct let než totálně “vyčistila” oblast. Ti, kteří se neměli kam odstěhovat byli přesunuti do sídlišť jako je Athlone, Michell’s Plain nebo Atlantis. Pod pojmem sídliště si ovšem nemůžete představit české sídliště (i když to samo o sobě také není nic skvostného). Jedná se o lokality, kde vláda začala budovat jednoduché příbytky o jedné, dvou místnostech pro početné rodiny. Na tyto sídliště se začaly nabalovat nelegálně se rozrůstající slumy. Ale to již je jiný příběh.
A co se stalo se samotných Districtem Six ? Téměř v centru města vznikly rozsáhlé louky. Již se nenašla síla, která by je začala přetvářet v onu “bílou čtvrť”. Psaly se osmdesátá léta a společnost se zvolna dostávala do svého posledního tažení, podobně jako na severní polokouli komunistické státy. Nikomu se již nechtělo stavět domy na tomto území, nikomu se už dvakrát nechtělo se tam nastěhovat. Na části území jen vznikla nová univerzita, pochopitelně pouze pro bílé. A tak dnes má Kapské Město ve svém centru opravdové unikum – rozsáhlé louky. Po jejich okrajích je rozeseto pár budov, které přečkaly zbourání. Mezi nimi je i Moravská kaple, svědectví o tom, kam až dokázali dojít Moravští bratři.
Historie Districtu Six ještě není ukončena. Bylo zřejmé, že po pádu apartheidu se něco bude muset stát. 27. listopadu 2000 prezident Thabo Mbeki podepsal dokument předávající půdu zpět původním obyvatelům. Začalo něco na způsob restitucí, jenomže ne všichni se dožili a navíc byli schopni dát dohromady dokumenty prokazující pobyt. Usedlíci měli předkupní právo na nové domy, které tu mají vyrůst. Ale většina těch, kteří zde žili, volili raději finanční náhradu. Jednou zde vyroste nová čtvrť, plánuje se ale jen pro 15 tisíc lidí. Je zřejmé, že s duchem původního místa bude mít společné pouze jméno.
District Six je místem, kde se můžete dotknout absurdnosti jedné diktatury. Je důležité si ale uvědomit, že míst, které byly podobně srovnány se zemí byly stovky a tisíce. Nikde jinde ale tento čin neměl tak hořký a absurdní výsledek jako v Kapském Městě. Vytvoření louky uprostřed velkoměsta za pomoci zničení tisíce lidských osudů.